Historie ostrova Elba
Díky svým nalezištím železné rudy a dobré poloze byl ostrov Elba znám již nejstarším civilizacím. V době, kdy byla tato část Evropy obydlena Etrusky, vznikly zde první doly. Další doly byly na Elbě vybudovány po roce 480 př. n. l. starými Římany. Řekové nazývali Elbu Aethalia, což jejich jazykem znamená plamen. Toto pojmenování si ostrov zasloužil díky plamenům nad pecem, kde se železo vyrábělo.
Po Římanech byla Elba pustošena nájezdy Sracénů a Barbarů. Počátkem 11. století připad ostrov pod vlastnictví Pisy. Když Pisu roku 1398 koupil milánský rod Viscontů, Elba přešla do vlastnictví pánů z rodu Appiani z města Piombino, kde zůstala po dvě století. Roku 1546 získal část ostrova Cosimo I de Medici; ten opevnil přístav Portoferraio a přejmenoval jej na „Cosmopoli“. Zbývající část Elby se stala roku 1577 opět vlastnictvím Appianiů. Roku 1603 se zmocnil přístavu Porto Azzurro Filip II. Španělský a vystavěl zde dvě pevnosti. V roce 1802 se stala Elba francouzským územím a nastal její hospodářský rozkvět.
3. 5. 1814 se Elba stala prvním z ostrovů, které navštívil Napoleon Bonaparte během svéhu nuceného exilu po vynucené abdikaci a podepsání Smlouvy z Fontainebleau. Zajímavostí je, že jej jmenovali císažem ostrova a k dispozici měl gardu, která čítala 600 mužů. Samozřejmě byl pouze formálním vládcem ostrova, kolem kterého i nadále hlídkovaly britské lodě. Napoleon Bonaparte provedl na ostrově několik sociálních e ekonomických reforem, které vedly ke zlepšení životních podmínek obyvatel ostrova. Bonaparte pobýval na Elbě necelých 10 měsíců, dokud 26. 2. 1815 neuprchl zpět do Francie. Po porážce v bitvě u Waterloo byl internován podruhé, na odlehlém ostrově Svatá Helena v Atlantickém oceánu.
Po Vídeňském kongresu připadla Elba Toskánskému velkoknížectví. V roce 1860 se pak stala součástí sjednoceného Italského království. Za druhé světové války ostrov obsadili Němci a jejich armáda se zde silně opevnila. 17. června 1944 byl ostrov, po těžkém boji, osvobozen francouzskými vojáky.
V dnešních dnech je Elba známa pěstováním vinné révy a je velmi oblíbena jako turistický cíl nejen pro svou bohatou historii, ale především díky své nádherné přírodě.
Kuchyně a víno ostrova Elba
Elbská kuchyně
Tradiční Elbská kuchyně je založena především na jednoduchých pokrmech, u kterých dominuje fantazie a znalost vybíraných ingrediencí. Kuchyně na Elbě byla v minulosti poměrně chudá, nicméně díky turistickému ruchu prožívá rozmach. Mezi nejvíce oblíbená a vyhledávaná jídla se řadí ty, která často vyžadují složitou a zdlouhavou přípravu. Jako příklady můžeme uvěst následující:
“Lo Stoccafisso alla RIESE” – tradiční elbské jídlo připravené z ančoviček, cibule, rajčat, bazalky, petržele, zelené papriky, černých oliv, kaparri a samozřejmostí je také použití olivového oleje, chilli a soli.
“Gurguglione” je další Elbská specialita, pocházející z Rio Elba. Tento pokrm je z oblíbené dušené zeleniny.
Mezi další pokrm patří například rizoto s inkoustem ze sépie zvané “nero di Seppia“, plněné kalamáry a slavné vynikající dušené ryby “cacciucco“. Méně složité, ale neméně oblíbené jsou na ostrově vařené chobotnice, malé smažené “zerri” ryby a konečně nenadívané sardinky.
Elbská vína
Ke všem zmíněným pokrnům je tradicí na Elbě konzumovat víno. Přes radikální snížení produkce vína za posledních 50 roků (ze 3000 hektarů vinic na současných 200 hektarů), se obyvatelům Elby stále daří vyrábět celou řadu vynikajících vín, která jsou již několik let klasifikována jako DOC (italská záruka kvalita). Mezi nejznámější vína se řadí Elba Bianco (bílé), Elba Rosso (červené), Rosato (rose), Moscato a Aleatico (sladká desertní vína).
